AAA RADIOTAXI S.R.O.

Reakce ministerstva průmyslu a obchodu na petici...

10.7.1998

Vážený pane, Ministerstvo průmyslu a obchodu obdrželo dne 10.6.1998 petici nazvanou: "Na záchranu podnikání v taxislužbě". Po posouzení jejího obsahu a k podnikání v taxislužbě obecně Vám jako jednateli podepsaných taxikářů sděluji :

Ministerstvo průmyslu a obchodu JUDr. Karel KÜHNL ministr Vážený pane, Ministerstvo průmyslu a obchodu obdrželo dne 10.6.1998 petici nazvanou: "Na záchranu podnikání v taxislužbě". Po posouzení jejího obsahu a k podnikání v taxislužbě obecně Vám jako jednateli podepsaných taxikářů sděluji : Ústřední orgány se situací v oblasti taxislužby, která je předmětem neustálé kritiky a poškozuje pověst České republiky jako vyspělé země cestovního ruchu i jako právního státu vůbec, již delší dobu zabývají. Po projednání na úrovni porady ministrů, schůze vlády a nakonec i předsedy vlády byla v oblasti cen realizována opatření směřující ke zlepšení situace. Zákon č. 304/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 1 11/1994 Sb., o silniční dopravě, a vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 48/1998 Sb., kterou se zákon o silniční dopravě provádí, s účinností od 1.4.1998 zavedly v taxislužbě řadu zpřísňujících a regulačních prvků, což se pochopitelně v řadách taxikářů nesetkalo s příznivým ohlasem. Nemohu se ale ztotožnit s tím, že (jak je konstatováno v petici) přijetí těchto právních norem neznamená žádné řešení problému, že právní úpravou jsou sledovány jiné záměry, omezuje se samostatnost podnikatelů a připravují podmínky pro vytvoření bezkonkurenčního prostředí a korupci. Novou právní úpravou bylo naopak sledováno, aby pro oblast taxislužby byly vytvořeny jasné mantinely a nový legislativní rámec, který se v minulých letečh ukázal jako zcela nedostatečný. Pokud jde o ukládání podmínek provozování živnosti, je nutno zdůraznit, že taxislužba je zařazena mezi koncesované živnosti, u kterých živnostenský zákon obecně umožňuje uložení nebo změnu podmínek provozování živnosti na základě stanoviska v daném případě dopravního úřadu anebo na základě zvláštních předpisů. Je pravdou, že stanovisko dopravního úřadu, ze kterého podmínky provozování živnosti stanovené v koncesní listině živnostenským úřadem musí vycházet, podnikatel neobdrží a nemůže se ve fázi vydání stanoviska proti němu bránit. Protože však "podmínky" ze "stanoviska" jsou přeneseny do koncesní listiny, která je vydávána formou rozhodnutí, může se v případě nesouhlasu podnikatel dovolávat nápravy v rámci odvolacího řízení. Posléze může využít též mimořádných opravných prostředků ve smyslu správního řádu. Mám za to, že v zájmu řešení nedobré situace v taxislužbě v České republice (zejména v hlavním městě Praze), která se projevuje výše uvedenými negativními jevy, je žádoucí, aby dopravní úřady mohly ve stanovisku ~ k žádosti o koncesi, resp. o změnu koncese stanovit u taxislužby tzv. "přepravní podmínky" tak, jak to nyní § 8 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje, ovšem za předpokladu, že při stanovení těchto podmínek nebudou dopravní úřady rámec povinností a omezení daných zákonnými předpisy v této oblasti překračovat. V této souvislosti nutno poukázat na to, že i v zahraničí, např. v Rakousku nebo Spolkové republice Německo, zákony zakotvují rozsáhlé pravomoci regionálních nebo místních orgánů ve věci stanovování konkrétních podmínek provozování taxislužby, popřípadě i limitování počtu vozidel taxislužby pro příslušné území. Ke konstatování uvedenému v petici, že "od vydání živnostenského zákona živnostenské úřady (především v Praze) bezdůvodně a bez jakéhokoliv zdůvodnění v rozporu s obsahem žádosti o vydání koncesní listiny omezovaly platnost koncesních listin na dobu dvou let, ač byla žádána na dobu neurčitou", je třeba uvést, že do doby novely živnostenského zákona, která nabyla účinnosti 1.1.1996, měly živnostenské úřady ze zákona možnost koncesní listinu časově omezit. S nabytím účinnosti předmětné novely platnost koncesní listiny lze časově omezit pouze tehdy, požádá-li o to sám podnikatel. Zároveň však se do podmínek provozování živnosti musí promítnout i časový rozsah, který dopravní úřad v souladu se zákonem o silniční dopravě uvádí ve stanovisku k rozhodování o koncesi. V případě, že není tímto způsobem postupováno, nezbývá opět než poukázat na možnost řádných i mimořádných opravných prostředků, kde může být sjednána náprava. K otázce odborné způsobilosti nutno připomenout, že požadavek odborné způsobilosti v taxislužbě byl do zákona č. 304/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dodatečně zařazen až při projednávání Parlamentem. Podle § 27 živnostenského zákona je odborná způsobilost pro živnosti koncesované upravena zvláštními předpisy uvedenými v příloze č. 3 tohoto zákona nebo stanovena touto přílohou. Novela zákona o silniční dopravě však přílohu č. 3 živnostenského zákona v části týkající se odborné způsobilosti nenovelizovala, a to ani nepřímo. Zákon o silniční dopravě s účinností od 1.4.1998 zavádí "odbornou způsobilost" prokazovanou osvědčením o úspěšně vykonané zkoušce z předmětů stanovených zvláštním předpisem i pro taxislužbu (§ 6 zákona o silniční dopravě), zároveň však v § 8 odst. 1 uvádí, že ve stanovisku potřebném pro vydání koncese dopravní úřad uvede (kromě dalšího), zda je pra daný druh dopravy potřebná odborná způsobilost. Z textu zákona je tedy patrno, že dopravní úřad ve stanovisku vydaném na základě žádosti živnostenského úřadu podle § 52 odst. 1 živnostenského zákona pouze uvádí, zda je odborná způsobilost pro daný druh dopravy třeba či nikoliv; toto konstatování přebírá živnostenský úřad ve smyslu § 52 odst. 1, resp. § 27 odst. 3 živnostenského zákona jako podmínku provozování živnosti do koncesní listiny. Osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce tedy žadatel o koncesi v rámci řízení o vydání koncesní listiny nepředkládá ani živnostenskému ani dopravnímu úřadu; při provozování živnosti však uvedenou podmínku musí splňovat, jedná se o podmínku potřebnou pro faktický výkon živnosti, nikoliv pro kladné rozhodnutí o žádosti o koncesi. Dle právního názoru Ministerstva průmyslu a obchodu u provozovatelů taxislužby, kteří získali živnostenské oprávnění před 1.4.1998, lze uvedenou podmínku uložit v samostatném řízení živnostenského úřadu. ó změně stávajících podmínek provozování živnosti uložených v koncesní listině podle § 27 odst. 3 živnostenského zákona (§ 56 odst. 3). Nicméně i bez ohledu na takovéto řízení (které je do jisté míry i nadbytečné, protože podmínka odborné způsobilosti plyne z obecně závazné právní úpravy), musí s účinností od 1.4.1998 podmínku odborné způsobilosti splňovat všichni provozovatelé taxislužby, neboť příslušné přechodné ustanovení právní úprava neobsahuje. Námitce uvedené v petici týkající se obsahového zaměření zkoušek lze do jisté míry přisvědčit, nebot' zkoušky dle informací Ministerstva průmyslu a obchodu obsahují i otázky prověřující všeobecné znalosti podnikání, které s taxislužbou bezprostředně nesouvisí. Rovněž požadavek na objektivitu a nezávislost zkušebních komisí považuji za oprávněný. Kritiku konstrukce § 21 zák.č. 304/1997 Sb., dle kterého podnikatel, ač nepřítomen, je povinen zajistit, aby řidič při jízdách používal taxametr...atd. shledává Ministerstvo průmyslu a obchodu účelovou, nebot' nic nebrání tomu, aby podnikatel zajistil, aby jeho zaměstnanci povinnosti vyplývající z právních předpisů znali a dodržovali, což je nesporně i jeho povinností. S konstatováním, že ukládáním pokut se neřeší problematika zajištění dodržování zákona o silniční dopravě, ale problémy příjmové stránky státního a obecních rozpočtů a likvidace podnikatelů, nelze souhlasit. Z analýz problematiky taxislužby vyplynulo, že ač jsou v rámci kontrolní činnosti zjišťovány v provozování taxislužby nedostatky, za porušení právních předpisů jsou ukládány nepříliš vysoké pokuty, koncese jsou odebírány minimálně, resp. je minimálně pozastavováno provozování činnosti. Situace však dle mého názoru vyžaduje účinnou soustavnou kontrolu a to především v centru hlavního města Prahy a je nezbytné, aby příslušné orgány naopak zvýšily důraz na důsledné uplatňování sankčního postihu, t.j. aby plně využívaly výše pokut za porušení zákona v rámci možností, které dává živnostenský zákon, i možností pozastavovat nebo odebírat koncese při závažných nebo opakovaných porušeních zákona. Je nezbytně nutné, aby všechny orgány, které jsou ze zákona příslušné provádět kontrolu taxislužby, tuto kontrolu beze zbytku prováděly a ze zjištěných nedostatků vyvozovaly přísné sankce. Jedině neustálý tlak ze strany kontrolních orgánů a důrazné postihy mohou vést ke stabilizaci situace. Tuto cestu považuji za podstatně důležitější než stanovování podmínek odborné způsobilosti. K požadavkům uvedeným v závěru petice pod body 1 - 4 uvádím: k bodu 1: Jak je uvedeno výše, odbornou způsobilost musí dle právního názoru Ministerstva průmyslu a obchodu s účinností od 1.4.~998 při faktickém provozování živnosti splňovat všichni provozovatelé taxislužby, nebot' se jedná o podmínku provozování této živnosti stanovenou zvláštními předpisy. S ohledem na znění zákona není možné v tomto směru dělat výjimky. k bodu 2 a 3: Ministerstvo průmyslu a obchodu požádá Ministerstvo dopravy a spojů, aby zvážilo přehodnocení obsahové náplně zkoušek pro podnikání v taxislužbě a zvážilo doplnění vyhlášky č. 48/98 Sb. v § 7 odst. 2 tak, aby ve zkušební komisi mohli být zastoupeni i zástupci taxikářů (cechů ap.). k bodu 4: Požadavek na nutnost koncepčního řešení taxislužby je samozřejmě oprávněný. Dle Ministerstva průmyslu a obchodu koncepční přístup musí zahrnovat nejen příslušnou legislativu, ale i cenové otázky a důraz na kontrolní činnost za předpokladu vzájemné součinnosti všech zainteresovaných orgánů, a v tomto smyslu k řešení problematiky taxislužby ústřední orgány přistoupily. Některé otázky však dosud uspokojivě dořešeny nebyly, například je nutno` jednoznačně rozlišit taxislužbu a tzv. smluvní dopravu, jejichž záměna činí v praxi velké problémy, upravit provozování stanovišť taxislužby, ap. Je jistě žádoucí, aby problematika taxislužby byla řešena i v součinnosti s představiteli podnikatelů v taxislužbě. Ministerstvo průmyslu a obchodu se této součinnosti nikdy nebránilo, naopak zkušeností těchto podnikatelů podle potřeby i v minulosti využívalo. Požadavek na upuštění od ukládání pokut podnikatelům za protiprávní jednání jejich zaměstnanců (což je v petici považováno za způsob řešení problémů příjmové stránky státního a obecních rozpočtů) neshledalo Ministerstvo průmyslu a obchodu důvodným, a proto k němu nemůže . přihlížet. Otázkou však je, zda by i v tomto případě neměl zvláštní zákon umožňovat přímý postih řidiče. S pozdravem

Karel KÜHNL

Sekce: Novinky   |   Tisk   |   Poslat článek známému